Výlet Radotín-Černošice

Výlet RADOTÍN-ČERNOŠICE podél Berounky a pak i zpět lesem přes Staňkovku

Vydařená sobota 18.3.2017 začala setkáním v Radotíně na nádraží a představením pro nás s Ondrou nového kamaráda Dana. Pája ho vzal s sebou, protože se oba chtěli projít venku.

Prvotní nadšení   suchou nohou přes most trochu ochladil drobný déšť a vítr, ale náladu nám to nepokazilo. Jen jsme nasadili kapuce a dál se kochali krajem kolem řeky. Šli jsme po té straně, kde nevede cyklistická stezka (asfaltová), ale jen úzká pěšina místy doplněná chatkami se zahrádkou…

Stavby to byly různé. Nejvíc nás zaujala obytná loď – hausbót a tak jsme přemýšleli,  jak by se nám jelo přes peřeje a začali se těšit zase na vodu s Ondřejovem… jeli jsme s Pájou loni na jedné lodi a tak jsme se nechali unést představou, že s touhle lodí by nás vlny na jezu nezalily (víc prozrazovat nebudu).

Cesta nás zavedla až na soukromý pozemek plný koňských ohrad, ale  koně byli plaší.

My docela taky

Majitelé pozemku byli asi už na návštěvy zvyklí, s úsměvem pozdravili a pokračovali v hovoru. Na kraji Černošic jsme míjeli pěkný ohýnek, tak nám bylo trochu líto, že jsme buřty už snědli Tady jsme si je mohli opéct

Tak jsme alespoň prohodili pár slov s místními, kteří „uklízeli“ společně pozemek:

Na přírodu jsme nezapomněli, při pohledu na kachny divoké a labutě si Pája vzpomněl, že má krásnou fotku labutího páru s mladými a já zase začala přemýšlet o domečku pro kačenky, které máme ve Slivenci na rybníku… a kvetoucí strom – zjistím který

Centra Černošic jsme dosáhli kolem poledne a kupodivu na dohled nebyla žádná otevřená hospoda. Dan neodolal cukrárně a Ondra se také nechal zlákat. My s Pájou jsme jedli jen očima. Ondra pak dostal nápad ukázat nám kulturní Klub v Černošicích, kde se odehrávají koncerty (nejbližší bude kapela Zrní příští týden) a hned vedle Klubu jsme objevili hospodu Sokol, kde měli asi deset hotovek za cenu kolem stovky. To bylo přesně, po čem jsme v tu chvíli toužili. Porce byly velké a jídlo výborné, obsluha usměvavá, prostě paráda. Jen co jsme dojedli, nahrnula se do hospody kupa dětí (ve sportovním) s rodiči a těšili se už taky na jídlo. Přišli jsme akorát… Tomu říkám být ve správnou chvíli na správném místě

Pája nadhodil myšlenku, že by se ještě prošel po nějaké turistické stezce, a tak jsme využili už naší známou hřebenovku přes Staňkovku. Cesta měla ještě větší úspěch než ta podél vody, prý je les hezký a vonělo to tam čerstvě odkorněnými borovicemi, což se klukům líbilo. Taky jsme sledovali, jak kácejí smrky a dělají místo přirozené dubové obnově lesa. Po nevhodných výsadbách smrků teď lesy prožívají renesanci. Dan zmínil místo prameny Vltavy, které prý za jeho dětství bylo tajemné a krásné, zarostlé stromy, a když tam byl před pár lety, stromy byly pryč po kůrovcové kalamitě. Tak si říkám, že pár let počkám a pak se tam pojedu podívat. Třeba si tam uděláme výlet….                           Těšte se

Magda

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *